Katedra vojenské geografie a meteorologie
Stopy člověka na tváři Země
Atol Bikini
Credit: European Union, modified Copernicus Sentinel data 2021, processed with EO Browser
Stopy jaderného testování v Tichomoří
Atol Bikini je jedním ze tří desítek atolů Marshallových ostrovů v Mikronésii v Tichém oceánu. Na snímku z 31. prosince 2021 pořízeném americkou družicí Landsat 8 je poblíž středu snímku vidět ostrůvek Namu, který se nachází v severozápadní části atolu. Po jeho okrajích jsou vidět světle žluté písečné pláže, rozeznáme zelenou vegetaci a bílý mořský příboj tříštící se na okrajích korálového útesu. Na pozadí tmavě modré mořské hladiny je vidět několik bílých oblaků.
Na atolu Bikini bylo mezi lety 1946 a 1958 americkou armádou provedeno několik desítek pokusných jaderných výbuchů, z nichž některé navždy změnily podobu tohoto atolu. Západně od ostrůvku Namu je vidět obrovský kráter, který v mořském dně vytvořily v březnu 1954 dva testy označené jako Bravo a Romeo. Kráter má průměr více než 2 kilometry. V laguně atolu Bikini je dodnes pohřbeno množství bitevních a letadlových lodí, křižníků, torpédoborců a ponorek, které byly použity pro testování účinnosti jaderných výbuchů.
Poušť Atacama
Credit: European Union, modified Copernicus Sentinel data 2021, processed with EO Browser
Měděný důl Chuquicamata, Chile
Družicový snímek pořízený 30. července 2021 americkou družicí Landsat 8 z výšky 700 km zobrazuje jeden z největších povrchových dolů na měděnou rudu na světě, Chuquicamata. Důl se nachází v serverní části Chile v poušti Atacama, kde se měď těží minimálně od 6. století před naším letopočtem. Jáma tohoto dolu je více než 4 km dlouhá a 2,5 km široká s hloubkou přes 800 metrů. Důl se nachází ve výšce téměř 3000 m nad mořem. V této oblasti se nachází řada dalších obřích dolů jako např. Escondida nebo Radomiro Tomic.
Uprostřed snímku je vidět jáma dolu, okolo ní rozsáhlé deponie odtěžené horniny. Na jihovýchod od jámy je vidět část technologií pro zpracování měděné rudy. Černá barva pokrývající velkou část území naznačuje, že se zřejmě nejedná o provoz šetrný k životnímu prostředí. Na snímku není vidět žádná vegetace, což v případě pouště Atacama, která je nejsušší pouští na naší planetě, zřejmě nepřekvapí.
Tento družicový snímek můžeme označit jako „pansharpened“, což je označení metody zpracování dat, při které je využito vysokého prostorového rozlišení panchromatického pásma k zaostření ostatních pásem, která naopak vynikají bohatou spektrální informací. Panchromatické pásmo družice Landsat 8 má rozlišení 15 metrů, ostatní pásma 30 metrů, tedy výsledný snímek nabízí rozlišení 15 metrů.
Amazonský deštný prales
Credit: European Union, modified Copernicus Sentinel data 2021, processed with EO Browser
Mizející plíce planety
Amazonský deštný prales je největším deštným pralesem na Zemi. V posledních dekádách však prochází velkými změnami a díky masívnímu odlesňování se doslova ztrácí před očima. Toto odlesňování probíhá nejčastěji kvůli rozšiřování chovu dobytka a pěstování různých zemědělských plodin. Ne vždy se však jedná o nelegální těžbu. Silnou motivací farmářů je velká poptávky po sóji a palmovém oleji a překvapivě i státní dotace. Amazonský prales se rozprostírá na území Brazílie, Peru, Kolumbie, Venezuely, Ekvádoru, Bolívie, Guyany, Francouzské Guyany a Surinamu a bohužel, žádný z těchto států tento zelený poklad planety Země nijak nešetří.
Družicový snímek v pseudopřirozených barvách z 19. října 2021 pořízený evropskou družicí Sentinel-2 ukazuje dříve nekonečné plochy deštného pralesa v bolivijském departementu Santa Cruz, které se dnes změnily na vymýcené a vypálené holé plochy, pole nebo pastviny. Poslední zbytky deštného pralesa jsou na snímku zobrazeny sytě zelenou barvou, různé odstíny hnědé představují pole s různou vlhkostí půdy. Na snímku také můžeme rozeznat stopy meandrujících vodních toků, i těch zaniklých.